Advent – den šestnáctý
Je víkend, výjimečně neprší, takže výborná příležitost si se svým přítelem vyjet ven! Jedna z věcí, které mám nejraději na koních trénovaných podle Školy lehkosti je, že si oba jsme si společně začali užívat objevování okolního světa.
Teď těžíme z našeho závazku trénovat tímto způsobem.
Když míjím jiné jezdce, tak často slýchám komentáře, jaké mám štěstí, že mám tak “klidné” koně. Ve skutečnosti mám koně, kteří jsou oba dobře přiježděni a kteří jsou díky tomu vyrovnaní. Můžete mít dobře přiježděného koně, který je “poslušný”, ale nevěří doopravdy ve vzájemný respekt mezi ním a jezdcem. A protože Légèreté věnuje tolik pozornosti souhlasu koně, výsledkem je velmi odlišný druh partnerství.
Několik příkladů toho, kdy mi říkali, jaké mám štěstí, že mám tak klidné koně…
-
Dokážeme v klidu stát, uvolnění, i když kolem nás projedou jiní koně a zrychlí.
-
Dokážeme snadno otevírat branky, bez tahání nebo tlačení. Koně chápou, jak pohybovat plecemi, zádí, zacouvat, zastavit – na nejjemnější pobídky
-
Umíme cválat a pak přejít přímo zpět do uvolněného kroku
-
Dokážeme se vyrovnat se “znepokojivými” věcmi
-
Nepotřebujeme spoustu vybavení, abychom měli koně “pod kontrolou”
A spousta dalších věcí. Jeden z mých koní, který se ke mně dostal jako “radši si vem průvlečky nakrátko”, byl pro mě docela oříšek pochopit, jaký je a co potřebuje. Nedokázala bych to bez Légèreté
