Advent – den dvacátý čtvrtý
Bea Borelle
Většina těchto příspěvků byla relativně technická, skýtající akademický pohled na umění tréninku podle Školy lehkosti.
A teď – proč OPRAVDU děláme to, co je nazýváno životem s koňmi? Často je to těžké, vyžaduje mnoho námahy, je drahý a zřídka přímočarý.
…
Je to kvůli lásce ke zvířatům jménem koně.
…
Milujeme jejich krásu, fyzickou majestátnost, kterou my nemáme, ale můžeme se jí dotknout, když jsme s nimi.
Milujeme způsob, jakým se pohybují, kombinaci jejich síly a noblesy. Milujeme jací jsou – neuvěřitelně jemní a velkorysí, i když k tomu často ani nemají důvod.
Jako dítě z rodiny, která neměla peníze nazbyt, jsem každé Vánoce doufala, že bych tento rok mohla dostat poníka. To se nestalo. Nyní v pokročilejším věku jsem si toto ráno mohla vstát a popovídat si s naším malým stádem, se kterým sdílím život, nikdy to není obyčejné.
A proto je tento příspěvek jako pocta všem poníkům a koním (a oslům a mulám), kteří jsou prostě taková, jací jsou.
A kteří umožňují nám, co se chceme o nich naučit všechno, včetně etického a ohleduplného způsobu ježdění.
Veselé Vánoce všem!
Fotka ukazuje Philippe Karla, Beu Borelle a jejich koňskou rodinu.
