Advent – den šestý
Když Baucher navrhoval, že se má jezdit v domácích pantoflích, asi neměl na mysli ty s žábou Kermitem, které jste dostali na minulé Vánoce.
Myslím, že co chtěl říct, je jezdit bez použití síly nohama.
Jaké pokyny můžou dát koni naše nohy ohledně směru, rychlosti, pozice, rovnováhy a uvolněnosti, když nebude použita žádná síla? Pokud začneme vnímat své nohy jako další cestu jak komunikovat s naším koněm, jak ho podpořit, být doslova i metaforicky “na straně koně”, jak tedy máme nohy používat?
Vždycky je zajímavé se dívat, co jezdec se svýma nohama dělá. Předvádějí nohy dobře zvládnutý jazyk s mnoha přestávkami a Descent de Jambes? Říkají nohy koni “Děkuji”, “Dobrá práce, takhle je to dobře” a “Neboj, to zvládneme”? Když si necháme čas na pozorování, tak se lze naučit vnímat energii, která čiší z něčích nohou.
Je jezdec schopen vytvořit nevelkou škálu pokynů nohama jako “Dopředu – tolik”, “Travers do polovičního překroku, prosím” nebo “Teď piafujeme, teď můžeme dopředu”? A vše způsobem, který je pro pozorovatele sotva viditelný…
Dorozumění nohama začíná velmi jednoduchým způsobem “Jen běž a já nebudu nic dělat”. “Já tě požádám a pak tě nechám na pokoji”. Ale časem mohou nohy mluvit i neuvěřitelně jemným způsobem o složitých věcech, a také se mohou naučit poslouchat.
Tato komunikace mezi koněm a jezdcem by měla být tak smysluplná, i kdybyste měli na sobě jen pantofle.
A v tomto případě není zapotřebí boty leštit v žádném smyslu slova.
Fotky ukazují různé stupně výcviku, všechny ukazují nohy, které dokážou vyvolat dobrý pocit mezi nimi a koněm.
