– Irene Boss –
Advent jezdecké kultury – den čtvrtý
Ruka perfektně instinktivně zvládá uchopování a držení. To se člověk nemusí učit. Ale schopnost se navzdory instinktu nechytnout a nedržet a zároveň neztratit kontakt se musí namáhavě vypracovat. Není to sed, který nás spojuje s nejcitlivější částí koňského těla, ale je to ruka, která má přímý kontakt s citlivou hubou koně. Naše nálady, především strach, že ztratíme kontrolu, se odrážejí v napětí v rukách.
Naopak to také znamená, že i veselý a uvolněný přístup se odrazí na našem vedení otěží. Pohyb je oscilace – u koně i jezdce. Podle způsobu pohybu opisuje krční páteř vertikální a/nebo horizontální křivky. V kroku jde o přikyvovací i stranové kývání hlavy. V klusu jsou hlava a krk relativně stabilní vzhledem k tělu. Ve cvalu je zvýrazněné kývání nahoru a dolů, protože kůň si pomáhá krkem udržet takt cvalových skoků. Ruka má tedy mnoho práce, pokud nechce tyto pohyby rušit nebo je chce dokonce podpořit. Jezdec sedí nad hrudní páteří, která se hýbe jinak než krční páteř. Mezi krční a hrudní páteří je páteř zavěšena mezi lopatkami. Jezdec se tedy pohybuje spolu s koněm a ta krásná nehybná ruka už není tak nehybná. To znamená, že pouze opravdu následující ruka, která následuje koně v pozicích jeho hlavy krku, nabídne koni příjemný kontakt.
Philippe Karl: “Inteligentní ruka předčí všechno myslitelné pomocné vybavení.”
Gustav Steinbrecht: “… jezdec, který má opravdu dobrou ruku, je mistrem jezdeckého umění, i když svým držením těla a chováním na hřbetě koně se může laikovi zdát špatným jezdcem, zatímco jezdec s opravdu špatnou rukou se nikdy opravdu nestane jezdcem v pravém smyslu slova, bez ohledu na to, jak působivě bude vypadat z hlediska jistého sedu, odvahy, elegance vzhledu, protože jeho chyby pramení z nedostatku citu a porozumění ke koni.”
