VF: Krátké zamyšlení nad uzdečkou s myslí začátečníka, aneb Co že nás to učili?
1) uzdečka na mít nánosník
2) uzdečku nasazujeme tak, že si stoupneme vlevo od koně a podle míry protestů koně se pravou rukou snažíme zvedat uzdečku za nátylník nebo držet koně za nosní kost a levou rukou mu cpeme udidlo do huby, snažíc se palcem rozpáčit čelisti, pak rychle přetáhnout nátylník přes uši než nás kůň nadzvedne do vzduchu
3) lícnice nastavíme tak, aby udidlo vytvářelo v koutku huby 2 vrásky
4) zapneme podhrdelník tak, aby se pod něj vešla dlaň na výšku
5) zapneme nánosník tak, aby se mezi něj a nosní nebo čelistní kost vešly 2 prsty
Bod 1) nemusí. Zde odkazuji na knihu Philippe Karla Omyly moderní drezury a filozofii Školy lehkosti.
Bod 2) lze to i jinak, pokud si člověk dává pozor na to, aby koně nešťoural do oka, neomlátil mu zuby udidlem a nezkroutil mu uši.
Bod 3) proč? Dvě vrásky v koutku huby vytvářejí dost velký tah za koutek. Technicky řečeno takové “předpětí”, které ale snižuje citlivost na další tlak, kterým na udidlo budeme působit. Jinými slovy: kůň už pociťuje tlak do koutku, takže dalším působením otěží tento tlak musíme nejdřív přebít, a pak teprve kůň zjistí, že po něm něco chceme nějakým jiným směrem. Jinými slovy: jako pustit si do sluchátek hudbu a přes to se snažit poslouchat podněty z okolí
Bod 4) až na (vůbec nějaký?) praktický význam podhrdelníku s tím problém není
Bod 5) nánosník takto zapnutý má jen minimální efekt, který si od něj člověk slibuje, je tedy jednodušší (a hezčí) si jej nebrat vůbec
